Vampírek

26. března 2007 v 12:18 | Ákir |  Věcičky od Ákirky
VAMPÍREK


Chladná noc probouzí temné živly, u čehož nesmí chybět ani Abaddon. Jméno měl vzaté z hebrejštiny,znamenalo "ničitel" a dělal mu pořádnou čest. Vstal ze svojí sametem vystlané rakve z ebenového dřeva, prohrábl světle hnědé vlasy a chvíli se rozhlížel.Byl ale sám,všude jenom tma a chlad.Takový chlad,že trochu děsil i jeho. Jako malý kluk se nikdy nebál zimy,naopak,děsilo ho spíš teplo. Nenáviděl léto a slunce,schovával se doma a ve stínu. Zima byla jeho ráj.Dlouhé temné večery kdy si četl pasáže oblíbených knih naprosto miloval.Ušklíbl se nad vzpomínkou starou více jak pět set let a ucítil pach krve.Špičáky se mu zabodly do mrtvolně bledých rtů a okusil vlastní krev.Jak chutnala! Měla příchuť všech jeho obětí,další dnes v noci přibyde.Oblékl si černý plášť a vykročil do víru noci,kde zářily hvězdy a mráz se zapouštěl hluboko pod kůži. Abaddon stiskl plášť pevněji, jako by chtěl zahřát vlastní tělo.Nemrtvé a neživé,jako z kamene.Asi po půl hodině zavětřil první oběť. Temnou uličkou procházely dvě malé postavy a Abaddon jenom cítil pulsující život a horkou krev valící se jejich žilami.Ta touha zakousnout se do mladého těla a vysát z něho alespoň trochu té vitality,toho fascinujícího tepla živých.Okamžitě vyrazil ze svého úkrytu a jednu tu nebohou hříšnici vysál přímo jejím hrdlem.Krev měla kyselou,zato horkou jak plameny. Druhá osoba na něho ale jenom upřeně zírala a neutíkala,ani nekřičela o pomoc.Jenom na tu událost zírala a pak řekla "máš chuť na další?" Téhle nabídce nešlo odolat a napil se z jejího zápěstí.Okamžitě si připadal jako tenkrát před lety než ho lidé pohřbili.Vychutnával si chuť její krve,teplo jejího života a zvláštní vůni.Cítil z ní vztek a touhu po pomstě vůči lidem.Ale proč?Co ho to sakra napadá,lidé pro něho byli vždycky odpad,dobytek a teď tu vysává dívku a přemýšlí nad jejím osudem.Najednou ucítil,že jestli si ještě jednou lokne,bude to další jeho oběť,ale on zastavil. Polomrtvá mu padla do náruče a odtáhl ji do svojí hrobky....
Děvče se ráno probudilo a nechápavě se rozhlíželo kde je.Pak si ale vzpomněla na noční dobrodružství a na to,že její kamarádka Natalie je mrtvá.Hledala Abaddona a vůbec jí nedocházelo,že upíři přes den spí.Vzbudila ho a málem ji za to zabil. "Mělas mě nechat spát" Byla jeho první věta.Ona se ale nedala odradit a vyzvídala kdo je,jak se jmenuje,kolik mu je a jak se stal upírem.Samé otázky o ničem. Abaddon byl ale zmaten její pekelnou krásou.Temně černé vlasy jí splývaly až pod pas a zářivě zelené oči se zachmuřeně dívaly na svět kolem.Sněhově bílá pleť v kontrastu s tmavými vlasy prostě nenechávaly chladným ani půl tisíciletí mrtvého úpíra.Na všechno jí odpověděl. Špičáky zabodával do rtů čím dál hlouběji,protože nemohl unést tu touhu po krvi. Ta dívka si toho všimla a rty mu olízla "Jako led.Jak dlouho jsi už mrtvý?"Tahle otázka ho dost rozesmála "K čemu ti to holka je?Jak se vlastně jmenuješ?"Dívka jenom pohlédla do proužku světla prodírajícího se do temné hrobky škvírami ve zdi a pak jenom šeptla "Angelina..A k čemu ti to vlastně je hochu?" Její přístup se Abaddonovi líbil. Prohlížel si její postavu,byla malá a štíhlá, z očí jí vyzařovala divokost.Divoká doopravdy byla,vždyť jakou holku by napadlo se nejprv vysát od upíra a pak se s nim ještě bavit?Začal jí vykládat o svém osudu,jak jako malý vyrůstal na vesnici,kde ho nutili chodit do kostela a potom ho všichni nenáviděli.Jak ho inkvizice pohřbila zaživa a on se stal upírem."Když chci být upírkou,musí mě taky pohřbít zaživat?" Abandon se zamyslel.Na tuhle otázku neměl odpověď a celkově ho ta otázka šokovala."Ty bys chtěla..??"V Angelininých očích se opět objevil ten záblesk a Abandon najednou nevnímal zvuk který vycházel z jejich rtů.Soustředil se jenom na ten pohyb a na její tělo,na její krásu jak mluví celým tělem,jak v něm probouzí dávné instinkty,které jako upír zapomněl."Co jsi říkala..??Měl jsem halucinaci.."
"Odkdy mají upíři halucinaci?" zašklebila se Angie."Není to náhodou tím,že bys byl jako ty světský kluci,co mi místo do očí koukaj do výstřihu?Prsa ale nemají oči!" v očích jí ale stále zářily jiskřičky pobavení,nebo něčeho takového,co ale nedokázal popsat.Poprvé v tomhle posmrtném životě cítil,jak mu jeho vlastní krev pulzuje celým tělem a vlévá se do obličeje. "Ale ale,nějak se červenáš".Vychutnávala si ho,ten pocit,že tu stojí a má okolo prstu omotaného upíra, vyvažoval všechnu tu hrůzu z tohohle místa.Abaddon ale na nic nečekal,červenání nebyl jeho styl a na Angie se vrhl a chtěl si ji brutálně vzít.Ona se mu ale vysmekla,hluboce a rychle dýchala a začala mu vyčítat."Tak sem ti věřila!Myslela jsem,že upíři jsou alespoň trochu jiní než ti žijící kluci,ale vidím,že jsem se zmýlila!!".Jiskry v jejích očích se změnily ze zářivé barvy na temný svit vzteku.To si ale nedal líbit a rozhodl se:Bude po jejím!Nastavil si zápětší k jejím rtům a řekl "pij!"..Pila jak duha.Nikdy jí nic tak moc nechutnalo jako jeho krev,ledová a hořká,chutnala po smrti.Když byla asi v polovině,ustala a otřela si zkrvavená ústa.Najednou řekl stop a dílo bylo dokonáno.Angelina se stala upírkou.."Dneska už jdu spá,nevím jak ty."Abaddon se na ni jenom podíval a pokynul jí k jedné rakvi opodál.Okamžitě si lehla a nechala si zdát krvavé sny.
V noci byl všude kolem zase chlad zapouštějící se až do morku kostí a měsíc svítil jak rybí oko.Angelina se probudila a Abandon už v hrobce nebyl.Vyšla ven tedy sama a rozhlížela se.Asi po deseti minutách jí došlo,že nějaká oběť si za ní na hřbitov opravdu sama nejspíš nedojde a tak se šla projít po městě. Jenomže tam potkala akorát bandičku ochmelků a takoví určitě nemají dobrou krev.Tak dobrou jako její upír..Chvíli tak stála a vzpomínala na chuť jeho krve.Najednou kolem ní prosvištěl zhmotněný vzduch a zastavil se před ní.Abaddon.Jenom se na ni ušklíbl a povídá:"Ty chodíš?Taková blbost,to dělaj jenom lidi.MY létáme,pojď" Obejmul ji a letěli.Byl to hodně zvláštní pocit,všecko se kolem zdálo tak pomíjivé.O tom ale svět je.Najednou se zastavili a upírek povídá "A jsme na místě".Angie se musela smát.Proč se pořád tak šklebí?Od první chvíle,co ho poznala, se pořád jenom šklebí. "Můžu tě vytrhnout z uvažování?Myslím,že jsi úplně stejná jako ty holky naživu.Určitě teď přemýšlíš jak mě svést" Celý jeho obličej se mračil,ale oči se usmívaly.Jízlivě se usmívaly."Tak na to zapomeň".Musela se smát jeho samozřejmosti."Co tak důležitého jsi mi chtěl sdělit,že jsi mě vytrhl z mého duchaplného uvažování?"
"Já jenom,že jsme na místě,kde si fakt vybereš,věř mi."
"Fajn a co je tohle teda za místo?"
"Za chvíli tu vypukne nějaký večerní kázání.Infantilní panbíčkáři.Nechápu smysl víry,je to jako věřit v to,že se daj Spice Girls znova dohromady..."
"Ty posloucháš Spice Girls?Nejsi na takovou hudbu příliš starý?"Musela se smát.
"Ale houby,jenom to vypadalo jako pěkná metafora.Tak co,budou krvavý orgie?"
"Krvavý můžou bejt,to se ráda zapojím.Ty ostatní nechám tobě...Mě vynech."
Konečně přišlo to večerní kázání a věřící se sešli.Otevřeli si knihu.Takovou tlustou,říkají tomu bible.Dokonce Bible Svatá.Ani nestihli začít číst a upíři se na ně vrhli.Abaddon na kazatele a Angelina na nějakého poskoka,co tam dokola nosil občerstvení a pořád se jenom křižoval.I jemu unikl život z těla přes krev prolitou hrdlem.Angelininy nově získané špičáky byly neskutečně ostré a zařezávaly se do masa skoro jako do másla.Oba je tam všechny vysáli a krev tekla proudem,bylo to skoro jako hostina pro milovníky krve.Najednou ale vyrazily stráže a oba upíry chytili.Na těch klepech o nepěkném vlivu česneku na upíry doopravdy něco je.Podlehli jim oba jako mrtví. Mrtví - živí.Ani jedno,nic mezi tím....
Druhý den ráno se probudili v cele a přišli za nimi nějací faráři a podobní.Prý před smrtí.Angelina se jako šílená začala smát."Jak nás můžete zabít?!Jsme přeci nemrtví!!"Po jejich slovech bylo chvíli ticho,ale potom jeden z nich prohlásil "Neposlouchejte to dítě,neví co činí,je v moci Ďáblově!" a začal po nich cákat svěcenou vodu."Obyčejná smradlavá voda to je!" vysmíval se Abaddon "ani žádnou moc proti nám nemáte,klidně si nás zabijte,ale po svojí smrti se budete plazit Satanovi u nohou a vaše mrtvoly rozkoušou hladoví psi."Byl v tom čistý výsměch nad živými a nad církví,které nesnášel po celý svůj smrtelný i nesmrtelný život.Církev ho už jednou zabila,jestli to té chátře udělá dobře,jen ať ho zabijí třeba i desetkrát...!! Znova je zamkli v cele a odešli.Poprava za vraždy a kacířství prý bude navečer. Angelina ale nechtěla zemřít. "já přeci nejsem mrtvá!já přeci ještě žiju!!" zoufalstvím brečela,mlátila rukama do zdi až byly celé od krve.Jak zeď,tak ruce.Otočila se ke spoluvězni: "dej mi napít.." Abandon mlčky podal svoje zápěstí "Ale jenom trochu..Vidím,že až tak moc živá nebudeš..Jsi normální upírka..." Na to ale neodpověděla a chtěla usnout.Přestože věděla,že od dnešního večera se naspí až až..
Večer si pro ně opravdu přišli.Sepnuli je do okovů namočených v opravdové svěcené vodě a vedli je k popravišti.Abaddon už byl smířen se svým údělem.Vždyť mučednickou smrt už jednou zažil.Bylo mu líto,že do něčeho takového Angelinu přivedl,ale stalo se a on s tím už nemůže nic dělat.Angie byla na pokraji zhroucení.Sice se smrti nikdy nebála,ale myslela na smrt přirozenou a ne to,že jí nějaký panbíčkář probodne srdce kolíkem.Modlila se k Bohu,ale ten ji očividně nevyslechl (ako vždycky). Postavili je na vyvýšený stupínek a začli odříkávat jakousi modlitbu.Ani zkrátit to nemůžou,pomyslel si Abaddon.Ani za těch 500 let se to nezměnilo,tomu říkám pokrok.A začal se smát.Jeden z přihlížejících hned vykřikl:"vidíte,ani nelituje,zabte ho okamžitě!!" Tak se také stalo.Jeden ze stráží se přihnal k Angelině a probodl jí srdce.Zhroutila se k zemi.Abaddona to šíleně rozlítilo a snažil se ji zachránit,jenomže mu stáli lidé v cestě a i jeho chladné srdce proťal kus dřeva.Tím byl obřad dokonán a všude kolem bylo slyšet nářky jejich obětí.Dokonce se tam objevil duch Anglininy kamarádky Natalie: "Říkala jsem,že je divná."Dav to vyděsilo a radši utekli.
O několik hodin později se pod popravištěm cosi pohnulo.Byla to Angelinina "mrtvola",co si z hrudi vytahovala třísky.Postavila se na nohy a dostala chuť na krev.Zaletěla do blízkého města a tam vysála několik nebožáků.Několikrát ji pak ještě chytili a dali popravit,ale ona se vždy probrala a vraždila dál. Mstila se lidem za jejich zlo. Stala se z ní krvelačná příšera.
Věnováno majkince
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama