Báseň

15. března 2007 v 16:51 | Kačaba |  Básně od Nikki a Katushky a dalších
Cítím se tak strašně sama,
ale lidí kolem mě není málo.
Přesto se cítím jak smutná pana
a skoro vůbec nic to nestálo.
Přemýšlím o tom jak mi někdo chybí
a mám pocit, že se mi to někdy zlíbí.
Mé okolí to však nezajímá více
a všichni mají tak rozesmáté líce.
Já se sice směji taky,
ale vevnitř jsou jen černé mraky.
Mraky, které mě nutí k věci,
že nestačí jen něco říci.
Že jediná řešení jsou snad ta
držet si nůž pevně u hrdla.
Být či nebýt, toť otázka,
nevím jestli smrt je má pravá láska.
Nevím, co je po smrti
a čím dál víc toužím to poznati.
Netuším, kdo mě k tomu láká,
ale ta postava nemůže být jen kdejaká.
Přemýšlím, jestli mám zůstat na tomhle světě
a nebo mám s postavou někam letět.
Letět do neznáma,
kde bude čekat moje máma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 weir weir | E-mail | 1. dubna 2007 v 0:13 | Reagovat

tohle je jeden svět - jeden svet kde zijeme zkousime na nem zit a umirat my dnes zijeme ale az tady nebudeme budou ho zit jini ale my to uz nebudeme nikdy...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama